Drvenik apartmány Sláve

První zmínka o Šibeniku je z roku 1066 z charty chorvatského krále Petara Krešmira IV., archeologické průzkumy však prokázaly, že oblast byla osídlena již dříve, nicméně ne stále. Na rozdíl od jiných měst, které založili Řekové, Římané nebo Ilyrové je Šibenik město již od svého založení chorvatské. Roku 1298 získal statut města i vlastní diecézi. Do roku 1412 město úspěšně odolávalo snahám Benátčanů o jeho ovládnutí, o zhruba sto let později ho začala ohrožovat i Osmanská říše. Té se ho však dobýt nepodařilo; navíc v 17. století byl budován systém hradeb a pevností. S pádem Benátské Republiky se vlastníky Šibeniku stali Habsburkové; Šibenik se tak stal součástí Uherska. Po první světové válce patřil Království SHS a Jugoslávskému království; za druhé světové války byl okupován fašistickou Itálií. V roce 1947 existoval záměr umístit v Šibeniku základnu sovětského námořnictva (podobně jako například v Boce Kotorské, či Pule). Tento záměr odmítl sám Josip Broz Tito, a tak sovětské lodě nakonec v Šibeniku nekotvily.

Zablače se nachází asi 5 km za starobylým městem Šibenik ve střední Dalmácii. Klidné letovisko je nedaleko (15-20 minut chůze) od velkého turistického komplexu "SOLARIS". Zablače leží v blízkosti slaných jezer Velko a Malo Blato s léčivým bahnem na břehu průzračného moře.